
Poslední setkání malých knihomolíků byla pořádná divočina. Tentokrát jsme neměli knihovnu plnou klidně se vrtících housenek, ale poletujících, energií nabitých, motýlků. Je vidět, že se jaro naplno vlévá do žil každého z nás. Náš hrdina, žížalák František, byl smutný, že nic pořádného neumí. A jak se tak neúspěšně snažil napodobovat schopnosti svých přátel z kompostu, zjistil, že vlastně už v něčem dobrý je – v tom, co dělá celý svůj život. Společně jsme...









