Poslední setkání malých knihomolíků byla pořádná divočina. Tentokrát jsme neměli knihovnu plnou klidně se vrtících housenek, ale poletujících, energií nabitých, motýlků. Je vidět, že se jaro naplno vlévá do žil každého z nás.
Náš hrdina, žížalák František, byl smutný, že nic pořádného neumí. A jak se tak neúspěšně snažil napodobovat schopnosti svých přátel z kompostu, zjistil, že vlastně už v něčem dobrý je – v tom, co dělá celý svůj život. Společně jsme si říkali, kdo je v čem dobrý (a máme tu samé tanečníky).
Děti se mohly, stejně jako František, zavrtat do hromady kompostu a „pochutnat“ si na těch správných žížalích dobrotách. Ukázali jsme si tak, co je pro zdraví zahrady důležité, a proč na kompost některé věci nepatří.
Nakonec jsme se ocitli ve hmyzí říši a vyzkoušeli si překážkovou dráhu například jako housenky, mravenci nebo třeba luční koníci.
Příště, pokud počasí dovolí, se potkáme venku, opečeme si buřtíky nebo uděláme malý piknik, to abychom se po školce mohli řádně vyřádit.
