Příchod podzimu znamená nejen ten krásně svěží vzduch a kaštany spadané v pestrobarevném listí, ale také první plískanice, dlouhé deště a ne úplně příjemné počasí. To by ve škole vadit nemuselo, na druhou stranu v družině, kam se vám po vyučování nahrne hromada pohybuchtivých dětí, které v lavici strávily několik předchozích hodin, může být černá obloha nemilou překážkou. No a protože máme v Tlučné uvědomělé paní družinářky, tak v takových dnech přivedou občas děti k nám do knihovny. To vám tu, panečku, bývá živo.
V uplynulých týdnech k nám zavítali nejen družinoví prvňáčci, se kterými jsme si pověděli, jak to v knihovně chodí – že knihovna má podobná pravidla jako škola, ale také, jak se chováme ke knihám, jak konkrétní knihy v poličkách najít a jak je tam zase vracet. Děti si zahrály na malé spisovatele a vytvořily si knihu o sobě. Těší mě pečlivost, se kterou se svých děl zhostily. Za odměnu si poté mohly najít své místečko v knihovně a vybrat si jakoukoliv knihu, která je zajímá.
Oproti tomu čtvrťáci, kteří už knihovní pravidla znají jako své boty (viďte?), věděli kudy kam, a tak se na zajímavé knihy chtěli vrhat rovnou. Přísná knihovnice si však i pro ně připravila mučicí aktivitu v podobě tvorby vlastního komiksu, do které se nakonec zabrali natolik, že na ty žádané knihy tolik času nezbylo. Na optimističtějších literárních tématech zapracujeme příště.
Na co však čas zbyl, a zbyde vždy a za všech okolností, jsou proslulé knihovní bunkry, bez kterých se žádná návštěva družiny neobejde :).
